Piva, vysvlečená ze svých reklam a etiket, nám chutnají jen průměrně. Jsou to právě značky, co pijeme a milujeme. Pomocí slepého testu piv zjistíme, jestli by se nám chtělo kupovat drahé pivo, pokud by nemělo žádnou etiketu a marketingovou podporu. Jdeme již do třetího ročníku slepého testování piva a tentokrát jsme odhodláni vzít to pořádně od podlahy.
Protože se zase sešel rok s rokem a potřebovali jsme s definitivní platností rozhodnout zásadní životní otázku, zda jsou drahá piva lepší než levná, rozhodli jsme se již potřetí zorganizovat slepý pivní test. Skutečnou chuť piva nejsme totiž schopni poznat, pokud na nás září etiketa světového grafika, podpořena desítkami shlédnutí v televizi. Stejně tak podceníme výplod průměrné marketingové podpory a odsoudíme i dobré pivo díky špatné propagaci. Z toho důvodu vždy hodnotíme piva naslepo, bez nálepek, značek a příběhů. Z prvních ročníků jsme si odnesli již mnohou zkušenost a i mnohý kritický komentář. Tentokrát jsme vyměnili soukromí bytu za útulný „Bar Coming Soon“ na Smíchově. Technická vylepšení se týkala kvality kelímků a rozšíření počtu hodnotitelů i obsluhujících. Dvacet dva ochutnávačů už stačí i pro leckterý statistický test a dostatečnou průkaznost závěrů.
Obrázek: Slepý test vyžaduje řádnou dávku technické podpory: nepouštějte se do něj bez samolepek, propisek a pořádného auta!
Metodika výběru piv byla tento ročník jednoduchá – vzali jsme čtyři nejdražší a čtyři nejlevnější lahvové ležáky v Tescu a přihodili PET-flaškový Braník 11 jako zástupce toho nejlevnějšího, co na trhu vůbec je. Protože Tesco nemá privátní značky piva nebo je alespoň umně skrývá, nezískali jsme do testu žádné „pětikorunové“ pivo podezřelého názvu, ale jen piva běžná na volném trhu. Výběr jsme pro přehlednost omezili na piva označená jako ležák. V zohlednění cen jsme započetli i akční ceny, protože zejména v pelotonu levných piv se prakticky nevyskytují „neakční“ doporučené „místoceny“ a v praxi se za ně moc kusů neprodá.
Pozvání na party nám sice nepotvrdil Marek Eben, ale jinak šlo o vybranou společnost reprezentující zhruba pražskou lumpenkavárnu, analytický i marketingový průmysl a spřátelené včelaře. Někteří pili sotva své sté pivo v životě, jiní měli na tachometru tisíce piv a ještě další již měli tachometr kompletně přetočený. Když jsme kompletně pokryli nudnou otázku reprezentativity, můžeme se konečně pustit do výsledků.
Afterparty slepého testu: Etikety jsou zpět , zábava v Bar Coming Soon pokračuje.
Historie testování
Pokud by ještě existoval pivař, který nezaznamenal naše slavné slepé testy, je třeba uvést, že v roce 2012 došlo k prvnímu, poněkud živelnému slepému testu, ve kterém zvítězil Svijanský Kníže, Braník 11 a Pilsner Urquell, hluboko v poli poražených pak skončil Bernard 11, s historicky nejnižším hodnocením dvou bodů z deseti. V Humpolci měli velmi špatný den a skalní fanoušky Bernarda jsme nepotěšili /cz/blog/Test-piva.
V roce 2015 jsme testovali malé pivovary proti velkým, přičemž výsledek byl vyrovnaný, a tak po našem skalpu následně toužili fanoušci Plzně i Únětic. Obě piva skončila relativně neslavně pokořena Rychtářem, Rohozcem, Staropramenem i Argusem z Lidlu. Plné výsledky jsou opět zde: (/cz/blog/male-velke-pivovary-slepy-test)
Které lahvové pivo je v roce 2017 nejlepší
V roce 2017 se jednoznačně pochlapily dvě prémiové značky, které mají své skalní fanoušky, a pravděpodobně vrátily kvalitu tam, kam patří. Pilsner Urquell, který zcela ovládá mysl spotřebitelů, má konečně i velmi solidní třetí místo ve slepém testu. Velmi pozitivně překvapil vítěz testu světlý ležák Bernard, a napravil tak pošramocenou pověst Humpolce-11 z roku 2012. Vysvětlení je několik, dvanáctka je přece jen jiné pivo než jedenáctka, a v roce 2012 se mohlo u středního pivovaru projevit i zakolísání kvality.
Do svaté trojice dobrých piv se probojovala i krušovická dvanáctka. V poli poražených chutí zůstal daleko za hlavním pelotonem Regent ležák, drahý Lobkowicz i levný Braník. Negativní vysvědčení od českých pivařů utržila i původem belgická Stella, vařená ve Staropramenu.
Pozorný čtenář grafů si povšimne, že rozdíly v hodnocení chuti nejsou nikterak propastné a pohybují se v rámci úzkého pásma 4-6 bodů z 10, čili žádné pivo není označeno v průměru jako patok ani jako vynikající. Při slepém testu tedy existují na masovém trhu pouze piva podprůměrná a nadprůměrná. V Tescu nejsou zřejmě k dostání piva zkažená, hnusná, ani jen nedobrá. Stejně tak není bez etikety a příběhu žádné „nahé“ pivo označeno jako skvost.
Statistické testy
Při rigidním statistickém testováni (párový t-test, sig.=5%) jsme prokázali, že Plzeň jednoznačně chutnala lépe než Braník a Lobkowicz či Regent. Krušovice byly lepší než Lobkowicz či Regent. I Samson chutnal významně lépe než Regent. Bernard vyhrál statisticky prokazatelně nad Hubertusem, Regentem, Stellou i Lobkowiczem či Braníkem. Soubor ochutnávajících byl dostatečně velký k prokázání statisticky významných rozdílů. Zároveň ale musíme být obezřetní k přehnané interpretaci malých rozdílů, které skutečně mnoho neznamenají. Blízká piva jsou tedy hodnocena podobně, zatímco ta nejvzdálenější mají již statisticky významný odstup.
V průměru se u běžného piva názory hodnotitelů liší o dva body. Velmi kontroverzní jsou v tomto směru Krušovice i Stella, které mají větší rozptyl hodnocení, tj. nepanují na ně stejné názory, ale naopak se názory hodnotitelů velmi liší. Vcelku zajedno byli naopak všichni s hodnocením Regenta, Lobkowicze či Samsona. O chuti Krušovic se tak dají i v praxi vést nekonečné diskuse v hospodě, zatímco Regenta je možno odbýt dvěma slovy.
Podobně hodnocená piva
Přestože nejdůležitější je hodnocení celkového průměru chuti, některá piva chutnají stejným lidem. Ty mají v následujícím grafu krátkou spojnici. Vidíme tak například, že levný Hubertus, Samson i Braník chutnají těm samým pivařům. Plzeň, která nemá žádného velmi blízkého soupeře, se spojuje středně dlouhou čárou se Stellou, to znamená, že se jí podobá jen relativně vzdáleně. Špatně hodnocená piva (Lobkowicz a Regent) mnoho podobnosti s jinými nepobrala, prostě se netrefila do chuti. Zbývají úplní solitéři - Krušovice a Bernard, kterým můžeme podle nepodobnosti s žádným jiným pivem přiřknout osobitý charakter. Zjevně nejedou ve stejném pivním vagonu s průměrem ani slepě nenapodobují plzeňského etalona první třídy.
Vyplatí se tedy drahá piva?
Na tuto otázku je třeba zpomalit a trochu si rozebrat cenovou politiku pivovarů. Je zřejmé, že levné značky jsou tu pro zcela odlišnou skupinu spotřebitelů než ty drahé. Velmi odvážná cena znamená obvykle signál pro spotřebitele, že jde o prestižní zboží. Na tuto strunu nejsilněji hraje Prazdroj s 25 korunami za láhev a pro užší cílovou skupinu se přidal i Staropramen s licenční Stellou Artois za 26 Kč. Jako černý pasažér v první třídě se snaží prémiové značky dohnat Lobkowicz, jehož hodnocení chuti ovšem ceně zdaleka neodpovídá. Zajímavé je postavení Bernardu, který je sice za 19 Kč drahý, ale hodnocením chuti svoji cenu zcela ospravedlňuje.
Trochu přehlednosti se pokusím do toho vnést konceptem férové ceny. Při férově ceně by za každý chuťový bod příslušela určitá částka peněz. Tím bychom měli férovou cenu vzhledem k chuti. Skutečná cena se pak od takto vypočtené férové ceny liší a tím vznikne vyhodnocení výhodnosti.
Z níže uvedeného grafu už vysvítá, že spotřebitelé, kupující levné pivo, dostávají skutečnou hodnotu za peníze (value), nejsilněji u Samsonu a Braníku, přičemž Samson je hodnocen z těchto dvou značek chuťově pozitivněji. Zkrátka nepřijdou ani pijáci Krušovic, kteří nakupují výhodně. Poněkud horší chuťové hodnocení Regenta a Hubertusu kazí vyhlídky na dobrou koupi u těchto méně známých značek.
Pokud byste chtěli zabrousit do prémiového ranku, lze doporučit světlý ležák Bernard. Pak jsou tu ovšem dravci číhající na vaši kapsu. Lobkowicz za 22 Kč je značně nesmyslná koupě, protože touto značkou se ani nebudete moci pochlubit sousedovi a pivo moc dobře nechutná. Jiná je situace Pilsneru Urquellu s nejhodnotnější značkou v ČR, který se hodí jako dárek na oslavu, pokud rozehrajete kouzlo jeho neodolatelné image, ale nejde rozhodně o výhodnou koupi a pro běžné domácí pití se tak smrtelníkovi nevyplatí. Chuťový rozdíl oproti ostatním pivům v testu je malý a cenový velký. Nepochopena českým publikem zůstala Stella Artois, jejíž chuť neodpovídá našim zvykům a nad vysokou cenou jen kroutíme hlavou, ba co hůře, jde o nejhorší koupi v testu.
Levný a drahý peloton
Pokud vezmeme drahá a levná piva jako celek, je mezi nimi mnohem větší rozdíl v ceně nežli v chuti. Korelace mezi hodnocenou kvalitou chuti a cenou se jeví jako celkem slabá (0,26). Může za to nepochybně nejen špatné hodnocení drahého Lobkowicze, ale i dobré hodnocení levných Krušovic, kdy obě piva narušují pravidlo, že co je drahé, to je dobré.
Slabší vztah mezi cenou a hodnocením dále demonstruje graf níže, kdy vidíme značky rovnoměrně ve všech oblastech. Logicky působí Braník a Regent v levném a chuťově horším rohu. Pilsner Urquell je osamocen v pravém horním rohu vysoké kvality a ceny. Problém má Lobkowicz i Stella, jejichž cena neodpovídá vnímané chuti. Pod cenou se (v akci) se prodávají Krušovice a relativně výhodný je i Bernard. Hubertus a Samson tvoří střed, sice výhodných, ale vcelku málo zajímavých piv.
Slovní hodnocení
Obrovská síla Plzně se neprojevila ani tak ve slepém testu, jako v spontánním vyjádření účastníků. Ačkoli nebylo zadáno, že se má tipovat pivo, většina účastníků se pokusila tipnout naslepo právě Plzeň. Jako Plzeň ovšem označovali lidé téměř všechna piva, z toho 2x Bernard 2xHubertus a 2x skutečnou Plzeň. Při celkově deseti tipech na Plzeň jsou dva úspěchy z větší části v režii náhody. Závěrem tedy je, že ačkoli skoro nikdo poslepu Plzeň neodhalí, mnozí si velmi rádi tipnou, a toto pivo slouží jako referenční bod dobrého piva typu ležák. Časté jsou záměny a špatné tipy i u ostatních piv. Braník je nejčastěji označen jako Krušovice, Hubertus jako Platan, Lobkowicz dokonce jako nealko nebo Braník. Plzeň je slovně hodnocena jako dobrá. Celkově jsou slovní hodnocení piv velmi nekonzistentní a není výjimkou, že jeden vidí stejné pivo jako voňavé, zatímco jiný to samé jako páchnoucí.
Obrázek: Mrak slov z poznámek hodnotitelů. Čím je více výskytů slova, tím je slovo větší
Závěry a další otazníky
Závěrem je nutno shrnout, že ačkoli se drahá piva ukazují jako lehce lepší než piva levná, rozdíl je pro obyčejného spotřebitele prakticky nezjistitelný. Je to právě značka a nikoli chuť, co dělá prémiová piva. Ačkoli většina lidí tuší, že koupí drahého piva právě nebohatne, není na prví pohled zřejmé, že připlácí za značku mnohem více než za kvalitu a že také mohou kupovat zcela nevýhodně z hlediska svých chuťových pohárků.
Z letošního ročníku vycházejí z celkem čistým štítem a rehabilitované velké značky Bernard a Pilsner Urquell, přestože jsem jim osobně po předchozích ročnících nefandil. Levná piva ovšem plně obhájila svůj statut rozumné koupě a praktické neodlišitelnosti od piv drahých.
Závěr pro nás je, že má smysl pokračovat v nikým neplacených a zcela okrajových studiích. Nechráníme spotřebitele, prostě nás to baví. O slepé testy je takový zájem, že se musíme velmi krotit v jejich propagaci, abychom lidi nacpali do běžného baru. Tak příště pronajímáme letňanskou halu, ať se konečně vejdeme všichni! Možná zbledne i Pražský maraton!
Sponzoři a jiné úplatky
Protože tuto sekci již skoro nikdo nečte, vrazíme sem něco o sponzorech. Mahagonovým sponzorem studie je firma Data Mind s.r.o., která zajišťuje zpracování dat, mediální podporu a organizaci. Teakovým sponzorem studie je potom „Bar Coming Soon“ na Smíchově, který zapůjčil sám sebe bez nároku na honorář. Dubovými sponzory jsou Marek Čerňanský, Petra Aschermannová a Petr Šipula, kteří sponzorovali večírek svojí dobrovolnou a usilovnou prací. Borovicovým sponzorem se stala Olina, která na odchodu ztratila 200Kč a umožnila tak převoz techniky luxusní limuzínou zpět do bezpečí. Skokanem roku je Jovona, která se pokusila ukořistit pro vlastní nemírnou spotřebu litrovku Zelené, a katastrofě musela zabránit až místně příslušná hlídka baru. Místa zlatého, stříbrného a generálního sponzora zůstávají i nadále neobsazena. Tihle chlápci by nám do toho chtěli kecat.
