Hrozby v kupce sena
Na začátku byl záměr redakce Respektu sepsat cosi o hrozbách dat ve věrnostních klubech. Inspirace přišla ze staré publikace, která říká, že jakýsi řetězec s potravinami odhalil těhotenství své klientky dříve než její otec. Záměr byl tedy napsat cosi o tom, že marketéři toho o nás už vědí moc, a že si máme dávat pozor. Novinářce se však bohužel nepodařilo shromáždit dostatek příkladů zneužití dat: Úřad pro ochranu osobních údajů nevidí ve věrnostních klubech velké nebezpečí a zástupci českých firem používají věrnostní data v souladu s dobrými mravy. Co ale naplat, článek už musel vzniknout a jeho vyznění již bylo zvoleno.
Dejte mu to do pusy
Nejserióznější týdeník v ČR mi pak ve snaze vyzískat z tématu alespoň nějakou senzaci vložil do úst něco, co jsem vůbec neřekl. I přesto, že jsem jim to v autorizaci trpělivě opravil, se objevila v tisku informace, že věrnostní kluby prodávají předražené a nekvalitní zboží. Tak tedy opravuji znova: Věrnostní kluby neslouží k cílení předražených a nekvalitních věcí, nikdy jsem to neřekl.
Cena / výkon
Upřímně řečeno pochybuji, že by někdo z marketérů fungujících značek takové zadání z pusy vypustil. Důvod není ani tak v tom, že jsme Mirkové Dušínové, jako v tom, že prodávat nekvalitní a předražené zboží se prostě dlouhodobě nevyplatí. Je to stejné jako když se podle slavného citátu Mc Donald’s nevyplatí přidávat do hamburgerů červy. Červi jsou prostě moc drazí, a prodávat předražený šunt, věřte nebo ne, přijde zavedenou firmu rovněž draho. Otázku kvality si člověk musí klást i u médií, které považuje za bernou minci. Neprodávají náhodou oni předražené a nekvalitní služby?
